Kočárník František Komárek

Doloplazy (okres Prostějov) je rodná obec kočárníka Františka Komárka, který se zde 11. ledna 1879 narodil jako třetí ze sedmi dětí manželům Komárkovým. Dva a půl roku se v Němčicích na Hané u sedláře Martina Matouška učil sedlářskému a čalounickému řemeslu a lakování kočárů. Učení úspěšně dokončil a 15. března 1896 dostal pod číslem 311 výuční list.

Následně od dubna 1902 do konce roku 1906 pracoval u sedláře, čalouníka a stavitele kočárů Karla Valoucha v Litovli. Za ušetřené peníze 1. února 1907 zakoupil od stavitele Ludvíka Sochova dům č. 487 v Ivanovicích na Hané a téhož roku zde založil závod sedlářský, čalounický a kočárnický, tak to stálo i na firemním razítku. V Ivanovicích na Hané byla roku 1885 zřízena dvě společenstva – Společenstvo živností svobodných a koncesovaných a Společenstvo živností řemeslných. Z těchto společenstev se později vydělili a utvořili vlastní společenstva hostinští, stavitelé, mlynáři, kováři a podkováři, holiči, kominíci, cementář, drogista a lékárník. Roku 1907 došlo ke sloučení těchto společenstev pod Okresní jednotu společenstev, které mladý František Komárek předsedal.

Spolu se svým mladším bratrem Janem Komárkem (1883 – 1952) vyučeným kovářem, který si v Ivanovicích zakoupil dům číslo 48, začal stavět kočáry. V nedalekých Pačlavicích si našel Metodějku Judasovou, kterou si 3. 6. 1908 vzal za manželku a vychoval s ní čtyři dcery, které se postupně zapojily do práce v otcově dílně. Dcera Růžena, nar. 1909, byla velkou oporou v kanceláři. Ludmila nar. 1910 a Jarmila nar. 1913 vyučené sedlářskému a brašnářskému řemeslu pracovaly v dílně. Jejich dokonalá a pečlivá práce byla také oceňována na výstavách, kde získaly ocenění za pracovní koňské postroje. Do práce se zapojila i nejmladší dcera Květa nar. 1915. Počátkem roku 1911 hledal do své dílny sedlářského dělníka, který se vyzná v lakování kočárů.

Krajinská, průmyslová, živnostenská, hospodářská výstava v Rousínově v roce 1911 byla pro Františka Komárka velice úspěšná, zde získal stříbrnou medaili. Nastupující válka přerušila výrobu kočárů a František Komárek byl povolán do armády. Nejprve byl v Krakowě, pak v Karácsony, následně na ruské a italské frontě, kde sloužil u dělostřelectva. Po skončení války se vrací domů. O něco později se vracejí domů také jeho bratři Metoděj a Bedřich, kteří padli v Rusku do zajetí. Po návratu se znovu rozběhla výroba kočárů a bryček a na Horácké krajinské výstavě v Novém Městě na Moravě v srpnu 1925 dostává František Komárek za vystavený kočár zlatou medaili. Na zemědělské výstavě ve Vyškově 1928 získává za vystavený kočár a bryčku čestný diplom.

František Komárek nevyráběl jen kočáry, bryčky, rychlíčky, kučírky a vozy pro celé široké okolí, ale také pohovky, kabelky a další čalounické zboží. Velké uznání a I. cena, zlatá medaile, byla udělena F. Komárkovi za vystavené výrobky v Moravských Budějovicích v červenci 1929.

V roce 1931 hojně inzeruje v tisku a nabízí kočáry i jejich opravy. Následně v srpnu 1937 vyřizuje nový živnostenský list pouze na brašnářství, sedlářství a čalounictví.

Dne 4. ledna 1951 pak ukončuje veškeré živnosti, jen sedlářskou si ponechává. V květnu roku 1963 končí i nelehký život samostatného sedláře, čalouníka a stavitele kočárů pana Františka Komárka.

Dodnes můžeme obdivovat jeho kvalitní práci jak v Muzeu kočárů, tak po celé Hané, žijí zde lidé, kteří mají a dodnes používají kočáry Františka Komárka.

František Komárek

Firemní logo

Saně typ vis-à-vis vyrobené F.KOMÁRKEM 16.11.1900 - zakoupené pro Muzeum kočárů ve Vel. Meziříčí

Selská bryčka vyrobená F.Komárkem po roce 1900 - Muzeum kočárů

Štítek výrobce na karoserii kočáru

Poděkování při dohledání historie o staviteli kočárů Františku Komárkovi patří:

Paní Štětařové Miroslavě z Ivaně
Paní Hejtmánkové Kamile z Ivanovice na Hané
Paní Laitové Ludmile z Černé Hory
Pracovníkům Obecního úřadu v Doloplazých
Pracovníkům Městského úřadu v Ivanovicích na Hané
Zdroj:z knihy Františka Hladkého "Paměti města Ivanovic na Hané".

Historické kočáry a saně Františka Komárka jsou vystavené v Muzeu kočárů.