Antonín Pařík (1856 – 1884) se narodil v rodině hospodského v Kněžmostě u Kosmonos v roce 1856.
Vyučil se sedlářem a čalouníkem. Po vyučení se přestěhoval do nedalekého Josefova Dolu, kde začal pracovat pro barona Friedricha von Leitenbergera, významného rakousko-uherského podnikatele. Ten měl v Josefově Dole textilní továrnu a na břehu Jizery zámek se zámeckým parkem. Pro své zaměstnance vystavěl kolonii dělnických domků a také školu. Byl zástupcem kurie obchodních a živnostenských komor v Českém Zemském sněmu. Od císaře obdržel Řád železné koruny 3. třídy a byl povýšen do rytířského stavu.
V roce 1876 se Antonín Pařík oženil s Karolinou Kellerovou. Po svatbě se odstěhoval do Kosmonos a jako podnikatel se osamostatnil. V rodinné kronice, kterou podle vyprávění svých rodičů napsal jeho vnuk, se uvádí, že měl v Kosmonosích kočárnickou dílnu. V ní pracoval se svými pomocníky až do roku 1884, kdy zemřel (bylo mu 28 let). Jeho žena Karolina, která zůstala sama se čtyřmi dětmi, odešla ke svému tchánovi Josefu Paříkovi do Kněžmostu, který tam měl malý obchod a hospodu.
O kočárnické činnosti Antonína Paříka se zachovalo velice málo dokumentů.
Kočáry začal ve své dílně vyrábět nejdříve po roce 1876 a vyráběl je až do roku 1884.
Nápravy (osy), péra a asi i kola nakupoval. On sám dělal vnější a vnitřní úpravy kočárů a také čalounění. Protože pracoval převážně pro barona Friedricha von Leitenbergera, jsou jeho tiskopisy dvoujazyčné nebo jen německé. To, že si Antonín Pařík potrpěl na preciznost, dokládá tiskopis jeho faktury.
Dochoval se i tiskopis jeho dotazníku na objednání kočáru. Tento tiskopis si sám napsal, doplnil obrázkem vyráběného kočáru a nechal vytisknout v tiskárně.